S01E04: Jedna organizační

Jsem nevěděl, co sem dát,

tak jsem sem dal sebe.

V poslední době jsem byl doslova zasypán dotazy Vás pravidelných čtenářů mého občasníku, které se týkaly toho, co je třeba zařídit před a po příjezdu na Nový Zéland. Téma je to pravda poněkud nezáživné, ale budu se ho snažit okořenit mými zábavnými a vtipnými komentáři a historkami. Celý článek bude psán formou jakési kuchařky, aby byl postup pro případné zájemce co nejnázornější. Takže se pohodlně usaďte, a pokud právě obědváte, dobrou chuť.

1) První krok, který je třeba uskutečnit, je zároveň krokem nejtěžším. Spočívá v tom se dokopat k rozhodnutí opravdu odjet. Pokud tak učiníte, máte z poloviny vyhráno. Ale jen z poloviny...

2) Vezmeme to pěkně chronologicky. Když už jste tedy pevně rozhodnutí, že to chce změnu a že je nejlepší odjet na rok na druhý konec světa, je nutné zařídit si víza. Překvapivě to lze ale i bez nich. Na Zéland mají Češi povolený až tříměsíční turistický pobyt bez vízové povinnosti. Toto turistické "vízum" obdržíte po příletu a tři měsíce můžete cestovat. Najdou se ovšem mnozí, kteří zkouší s těmito vízy i pracovat. Internet se poslední dobou množí dotazy, jak a pro koho na Zélandu pracovat pouze s turistickým vízem. Stejně tak se ale internet množí historkami, jak byli Češi s podezřele pozdní dobou zpátečního letu hned po příletu do Aucklandu odesláni imigračními pracovníky zpátky do Čech. Ale jak se říká, za pokus nic nedáš (kromě 25 tisíc za zpáteční letenku). No, raději bych asi doporučil ověřenou legální cestu, která vede přes získání víza pod názvem Working holiday. S tímto vízem jste oprávněni zůstat na Zélandu po dobu jednoho roku od příletu a jak už z názvu vyplývá, slouží i k pracovním účelům. Toto vízum má některá omezení, zaprvé vám musí být méně než 35 let, zadruhé musíte mít dostatek finančních prostředků, zatřetí musíte prohlásit, že jste neměli tuberkulózu a nakonec, tuším, nesmíte mít záznam v trestním rejstříku (není ale třeba dokazovat). Pokud všechna kritéria splňujete, nebrání skoro nic tomu získat working holiday víza. Důležité je ale to skoro. Počet víz je pro některé státy omezený, pro Českou republiku to je ročně 1200 míst a kvóta se otvírá 1. března. Četl jsem, že před rokem 2011 nikdy nedošlo k naplnění kvóty. V roce 2011 se naplnila někdy ke konci roku, v roce 2012 na konci prázdnin, no a v roce 2013 na začátku dubna. Pár šťastlivců dostalo vízum i po naplnění kvóty, protože počet víz byl tento rok dodatečně navýšen na 1600 míst. Nejsem si ale jistý, jestli to bude příští rok 1200 nebo 1600, každopádně pokud chcete jet, tak musíte co nejdříve v březnu sednout k počítači a přes internet vyplnit žádost. Bude to trochu boj, ale 1200 je ještě relativně hodně. Slováci nebo Poláci mají jenom stovku míst, takže po různých fórech kolují dotazy, aky musite byt rychli, pripadne, co vsetko si treba dopredu pripravit na ziadanie online (konec citace). Jen pro ilustraci, slovenská kvóta se prý letos naplnila za 15 minut po půlnoci. 

Jakmile vyplníte žádost, je třeba uhradit poplatek, který činí asi 3000 Kč. No a potom už jenom čekáte, a pokud byl dostatek míst, tak zhruba za týden obdržíte online vízum. Jak jsem říkal, platí na rok od příletu na Nový Zéland (ne rok od obdržení víza). Vízum přijde na váš účet na stránkách imigračního úřadu. Vzhledem k tomu, že ho budete muset mít s sebou vytištěný, doporučuji si někam poznamenat heslo a login k účtu. Odpustíte si tak 20minutový telefonát z Čech na Zéland úředníkovi, který vám heslo obnoví (ano, mluvím z vlastní zkušenosti).

3) Máte vízum? Tak hurá na nákup letenky. Samozřejmě platí čím dřív, tím líp, resp. levněji. Cena zpáteční letenky, kupovaná s dostatečným předstihem, se pohybuje okolo 25 tisíc Kč. Doporučuju služby Oldy Théra a jeho agentury. Jedná přímo s aerolinkami, nabízí výhodné ceny a je spolehlivý. Neměl sem páru, na kdy si zařídit zpáteční let, ale v praxi to funguje tak, že si zvolíte určité datum za pár měsíců po příletu a později si toto datum přerezervujete na termín, který vám vyhovuje. Tato změna by měla stát relativně málo (u mě s China airlines 500 Kč), některé aerolinky tuto změnu dokonce nabízejí zdarma.

4) Dále je vhodné zařídit si pojištění. Zaprvé se nemusíte starat,  coby kdyby, zadruhé, pokud odcestujete z Čech mimo Evropu na dobu delší než 6 měsíců a po návratu doložíte, že jste byli pojištěni, můžete se před cestou odhlásit z českého (povinného) zdravotniho pojištění. Pokud tak neučiníte, máte povinnosti i během zahraničního pobytu platit zdravotní pojištění.

5) Zařídit si mezinárodní řidičák. Samozřejmě pouze v případě, že máte klasický řidičák. I přestože neplánujete na Zélandu řídit, jsou pro spoustu úřednických záležitostí potřeba dva doklady v Angličtině. Na naši pěknou českou občanku tady kašlou. 

6) Doporučuju zajít si na prohlídku k zubařce a doktorce, případně se nechat očkovat na žloutenku, viz díl první Cesta.

7) Dále je treba si opatřit doklad o dostatečných finančních prostředcích. Podle zákona byste při příjezdu měli dokázat, že disponujete alespoň 4200$, což je asi 67 000 Kč. Pokud nemáte tolik peněz, je třeba poprosit rodiče, přátele či kohokoliv, aby vám zaslal těsně před odjezdem dostatečný balík a potom musíte zajít do banky nechat si vytisknout přehled účtu nejlépe v Angličtině. Pak můžete peníze zase zaslat zpět tomu, komu patří.

8) No a před samotným odletem je překvapivě potřeba se sbalit. Platí, čím míň, tím líp. Tipy; mp3 přehrávač pro monotónní práce (jiná tu ani není), hodně staženejch filmů a seriálů (internet je tu zatraceně drahej a pomalej), vytištěný víza, rezervace, doklad o dostatečných finančních prostředcích, no a pak už jen nějaká cestovatelská klasika. Já se při balení řídil těmito stránkami:  http://www.travelindependent.info/whattopack.htm

9) Den před odletem se odhlásit ze zdravotního a pak se se všema rozloučit, zamáčknout slzu, popadnout bágl a vyrazit směr letiště.

10) Neztratit se na mezinárodních letištích. Frankfurt mi dal celkem zabrat. Jinak před letem jsem četl, že v Arabskejch zemích občas prohledávají obsah notebooků, tabletů, apod. Raděj jsem tedy přes cestou filmy prohnaně uložil do složky pod českým názvem bijáky a ne mezinárodně znějícím slovem filmy, abych je zmátl.

11) A co dělat při příjezdu na Zéland? Absolvovat imigrační kontrolu. Na internetu kolující historky, jak imigrační úředníci grilují nebohé cestující několik hodin a některé navíc poté vyhostí ze země. Před cestou jsem tedy poctivě nastudoval pravidla pro vstup. Žádný jídlo, pití, léky, případně nutné proclít, žádné stopy hlíny na obuvi a kempingovém vybavení a nutný doklad o dostatečných fin. prostředcích. A jak to vypadalo v praxi? Úřednice: "koukám, že vezete léky, co to je?" Já: "to mám pro osobní potřebu, napsal jsem si seznam, chcete ho vidět?" Úřednice: "ne, můžete jít." Další úředník u skeneru: "koukám, že vezete stan, je novej?" Já: "jo, jednou jsem ho postavil na zahradě, chcete ho vidět?" Úředník: "ne, můžete jít." Celá ta hrozivá prohlídka trvala asi pět minut. Po dokladu o prostředcích se nikdo neptal. Jednoznačně zklamání z nedbalého postupu úředníků. Asi napíšu stížnost.

12) A konečně co dělat po příjezdu. Vezmu to zkrátka, protože už mě to nebaví (a stejně to nikdo nedočetl až sem). Je třeba koupit simku. Doporučuju 2degrees, nejlevnější operátor, simku mají v každým supermarketu. Zařídit si bankovní účet. Budete potřebovat pas, často i druhej doklad v Aj a taky proof of accommodation neboli doklad o adrese. Tento papír vám napíšou skoro v každém hostelu a vůbec nevadi, že druhej den odjíždíte z hostelu pryč. Je v podstatě jedno, u jaké banky máte účet, já z osobní zkušenosti doporučuju smart money účet od BNZ (Bank of New  Zealand), dá se otevřít už z Česka a po příjezdu jen na pobočce aktivujete a vyzvednete kartu. Pohoda. Jo a nakonec zařídit IRD, daňový číslo, abyste mohli pracovat (a vesele odvádět daně). Formulář vyplníte na kterékoli poště a necháte si někam zaslat kartičku s číslem. Kam je v podstatě jedno, protože potrebujete jen to číslo, ne kartičku. Po dvou týdnech stačí zavolat na příslušný úřad, kde vám číslo sdělí. Já mám doteď kartičku u kamarádky na druhém ostrově. Případně koupit auto, ale to je kapitola sama pro sebe.

13) Makat, cestovat, poznávat lidi z celýho světa, atd. podle vlastní chuti.

14) Kašlu na to, jdu jíst. Pro další tipy doporučuju: cestananovyzeland.cz